Jedinečný doklad historie, architektury, parního strojírenství a čištění odpadních vod z roku 1906. Čistírna odpadních vod v Bubenči tvoří ústřední část velkorysého Lindleyova projektu nové pražské kanalizace z let 1983 až 1907. Architektonickou úrovní a technologickou skladbou s dochovaným původním vybavením představuje unikátní celek v evropském kontextu. Její výstavba proběhla v letech 1901 až 1906 a jedná se o poslední článek systematické stokové sítě v Praze. Projekt kanalizace i návrh technických parametrů čistírny vypracoval stavební inženýr britského původu sir William Heerlein Lindley. Areál sloužil jako čistírna odpadních vod až do roku 1967, kdy začala fungovat nová Ústřední čistírna odpadních vod na Císařském ostrově. Některé nádrže Staré čistírny odpadních vod se však používaly pro manipulaci s kalem až do roku 1983. Původní usazovací nádrže sloužily ještě na počátku 80. let 20. století jako manipulační jímky na kal z nové čistírny.
V roce 1991 byl areál prohlášen za kulturní památku, v roce 2010 za národní kulturní památku a od roku 2016 kotevním bodem ERIH. Od roku 2019 usiluje bubenečská čistírna o zápis mezi památky světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Stavba raně barokního zámku Troja byla zahájena v roce 1679, šest let před narozením nejslavnějšího barokního skladatele J. S. Bacha. Zadavatelem a stavebníkem byl hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka, jemuž uhranul opuštěný letohrádek ve Vaux-le-Vicomte, typický „maison de plaisance“ a také opulentní zámek ve Fontainebleau. Autorem prvního návrhu byl Giovanni Domenico Orsi, který ale hned po započetí stavby zemřel. Nový architekt francouzského původu Jean Baptiste Mathey rozdělaný plán a celou stavbu dokončil. Středem a dominantou celé hmoty stavby je velký sál, z něhož se do obou stran rozbíhá chodba s enfiládou přilehlých salónů. Po stranách stavbu vertikálně i horizontálně ukončují dvoupatrové věžovité belvedery. Malířské práce v přízemí zámku převážně uskutečnil Carpoforo Tencalla, v prvním patře zámku působili Francesco Marchetti a jeho syn Giovanni Francesco. Pro iluzívní monumentální výzdobu velkého hlavního sálu povolal stavebník vlámské malíře Abrahama a Izáka Godynovy.
Sochařská výzdoba dvouramenného schodiště vedoucího do zahrady byla svěřena drážďanským umělcům Georgovi a Paulu Hermannovým a je poměrně věrným přepisem renesančního schodiště ve Fontainebleau, známého z rytiny francouzského architekta J. A du Cerceau z roku 1576. Monumentální plastiky, zdobící schodiště, symbolizují boj Titánů s antickými bohy. Jednotlivé plastiky po obvodu schodiště představují antické bohy, alegorie denních i ročních období a světadílů.
V roce 1722 byli Šternberkové nuceni kvůli dluhům zámek a k němu příslušný statek prodat, pochopitelně po vyjmutí z rodinného souručenství. Pak se zde majitelé poměrně často střídali - svého času trojský zámek vlastnila dokonce císařovna Marie Terezie. Letohrádek znovu nabyl svého bývalého lesku až po roce 1776, kdy se stal majetkem baronské rodiny von Astfeldů, v jejichž držení zůstal až do roku 1829. Po celou tuto dobu sloužil významným Pražanům jako místo pro výlety a zábavu. Poslední majitelna z rodiny Astfeldů věnovala z ušlechtilých důvodů trojský satek a zámek dvěma pražským nemocničním řádům - alžbětinkám, pečujícím o ženy, a milosrdným bratřím, věnujícím se nemocným mužům. Malé výnosy z trojského majetku však donutily řády statek se zámkem v roce 1841 prodat, opět šlechtickým majitelům, od nichž se koncem 19. století dostal do rukou různých podnikatelů. Poslední z nich, Alois Svoboda, trojský velkostatkář se širokým hospodářským, politickým a kulturním rozhledem, věnoval zámek v roce 1922 československému státu. Ten jen nejdříve využil k umístění muzejní expozice legionářského Památníku odboje, přemístěného v roce 1929 do nové budovy pod Vítkovem. Poté zde byla nainstalována expozice novodobého českého sochařství, v roce 1952 bylo vlastnictví zámku převedeno do Národní galerie. V letech 1977 - 1979 prošel zámek rozsáhlou rekonstrukcí. Kvůli své poloze v blízkosti řeky vývala spodní část zámku a zahrady při povodních zaplavena, naposledy v letech 2002 a 2013. V současnosti je vlastníkem celého zámeckého areálu Hlavní město Praha, které jej svěřilo Galerii hlavního města Prahy k expozičním a výstavním účelům.
Troya Praha (dříve Kolovna ZOOna) je nový název pro dřívější Kolovnu a ještě dřívější trojský pivovar.Areál slouží jako místo k setkávání obyvatel Troje a konání akcí už od roku 1928, kdy se zde konalyprvní sokolské slavnosti. Ambicí současných majitelů je vdechnout areálu nový život a pokračovat vhistorické tradici budování komunitního života v srdci Troje.
Krásné koncerty s neopakovatelnou atmosférou jsme zde pořádali už během 1. ročníku Troja Festivaluv roce 2024. Kdo by v rozsáhlém venkovním prostoru industriálního charakteru čekal špičkovouakustiku? A kdo by v místě, které většina z nás bez povšimnutí projde, čekal výborné zázemí prokoncert za každého počasí? Večerní osvětlení areálu vytváří úchvatnou atmosféru, proto jsme se letosrozhodli i pro večerní koncert vedle tradičních odpoledních formátů. Místo má svůj osobitý charakter,ztratíte pojem o čase a prostoru a zapomenete, že jste téměř v centru města. Jste na koncertě,dýcháte svěží letní vzduch nedaleko Vltavy! Přijďte do neformálního prostředí a užijte si s námipříjemný letní večer a víkendová odpoledne!
K dispozici bude občerstvení Vinohradského pivovaru.
Zoologická zahrada hl. města Prahy se nachází v krásném, členitém terénu Trojské kotliny. Kdo z Pražanů by ji neznal?
Koncert tam nicméně není denní záležitostí, obzvláště ne v nočním hávu. Hvězdná obloha nad vámi, vytí vlků v dálce…a festivalový ansámbl mj. s Josefem Špačkem, Tomášem Jamníkem, mezzosopranistkou Bellou Adamovou a hercem Martinem Myšičkou před vámi s programem speciálně sestaveným pro letní večerní atmosféru.
Náš koncert se uskuteční v dolní části Zoo u Altánu Archa (v blízkosti dětského vláčku) a místo srazu je hlavní vchod do zoologické zahrady.
Botanická zahrada Praha je zelenou oázou téměř v centru Prahy. Je místem odpočinku, poučení, zábavy i potěšení všech vašich smyslů. Součástí botanické zahrady je tropický skleník Fata Morgana, který je pro veřejnost otevřený již 20 let a památkově chráněná Vinice sv. Kláry. Během jediného dne tu můžete uskutečnit cestu kolem světa. Navštívíte Severní, Střední i Jižní Ameriku, Afriku, Madagaskar, Japonsko nebo Středozemí, podniknete dobrodružnou výpravu do tropického deštného lesa a poznáte i kriticky ohrožené rostliny z území ČR.
Náš koncert se odehraje přímo na Vinici sv. Kláry u nově zrekonstruovaného Viničního domu. Jeho nově vybavená terasa nabízí nádherná panoramata Vltavy, Zámku Troja a celé Prahy.